Podle východní medicíny jsou 3 základní příčiny všech nemocí: přejídání, úzkost a nečistota. Nadměrné zatěžování žaludku přejídáním způsobuje nejenom fyzické problémy, ale má neblahý vliv i na mentální a emocionální zdraví. Předejít mu můžeme třeba jen tím, že si na jídlo uděláme čas, věnujeme pozornost tomu co jíme a každé sousto poctivě rozkoušeme. Usnadníme tak práci žaludku a postačí nám menší porce. Trávicí proces začíná už v ústech. Sliny obsahují kromě vody, hlenu a minerálních látek i trávicí enzymy. Například ptyalin, důležitý pro trávení cukrů a škrobů, který po smísení s žaludečními šťávami postupně ztrácí účinnost. Čím déle tedy sousto v ústech setrvá, tím lépe. Potrava je tak dobře rozmělněna i promísena a tělo má dostatek času na získání potřebných informací o daném pokrmu. Žaludek, slinivka a játra jsou tak lépe připraveni a proces trávení je pro tělo snazší a efektivnější.
Jak praví lidová moudrost „Jez do polosyta, pij do polopita a budeš živ dlouhá léta.“ Pokud přestaneme jíst včas a sníme toho méně, může slovy tradiční čínské medicíny trávicí oheň žaludku lépe hořet. Transformace potravy tak probíhá snáze i efektivněji a vyhneme se pocitům těžkosti a únavy po jídle.
Jíst vědomě a pomalu pomáhá také snáze rozpoznat signály těla, napovídající kdy je čas přestat jíst. Pocity sytosti se často naučíme ignorovat už v dětství, protože býváme nuceni, mnohdy i v dobré víře, dojídat co máme na talíři. V dospělosti je už ale jenom na nás, rozhodneme-li se tělu opět naslouchat. Když jíme pomalu pomáháme tím žáludku, který potřebuje na svoji práci čas a klid. Jeho úkolem je mechanicky zpracovat přijatou potravu, důkladně ji promísit s žaludečními šťávami a připravit z ní kašovitou směs (tráveninu), která postupně přechází do tenkého střeva, kde do ní přidají své trávicí „koktejly“ žlučník a slinivka. Je to poměrně namáhavá práce, která vyžaduje čas a energii. Proto žaludku prospívá když jíme pomalu a hned po jídle se nepustíme do fyzicky namáhavé činnosti.
K vědomému prožitku z jídla pomáhá si ho doslova vychutnat. Chuť hraje významnou roli v procesu trávení. Je pro tělo zdrojem informací, podle kterých řídí tvorbu trávicích šťáv. Mít na něco chuť znamená obdržet zprávu. Tělo nás tak informuje o tom co zařadit do jídelníčku, aby mělo vše potřebné k udržení harmonické, funkční rovnováhy uvnitř našeho organismu. V procesu rozpoznávání chutí hraje kromě jazyka a chuťových pohárků, významnou roli také čich. Výsledný chuťový vjem je spojením informací chuťových, čichových a somatosenzorických receptorů. Svůj význam má tedy i vdechovat vůní jídla, které konzumujeme. Podle teorie pěti elementů plní každá chuť‘ svoji funkci, je spojená s určitými orgány a je nositelkou dané energie. Kyselá chuť‘ patří k elementu dřeva, hořká k elementu ohně, sladká k elementu země, pikantní (ostrá, pálivá) k elementu kov a slaná k elementu vody.
Jídlo je tak samozřejmou a běžnou součástí každodenního života, že máme většinu činností s ním spojených zautomatizovaných a při jídle zvládáme nejenom přemýšlet o něčem úplně jiném, ale klidně zároveň provozovat i další činnosti. Často ani moc nevíme co jíme, jen koušeme, polykáme a pocit přejedení si uvědomíme až když je nám těžko.
Přejídat se můžeme ze zvyku, nebo za tím mohou stát různé psychické problémy. Důležité je uvědomit si, že jíme zbytečně přes moc a potom zkusit přijít na to proč. Můžeme začít tím, že se zaměříme na naše stravovací návyky a pocity spojené s jídlem. Časem třeba zjistíme, že ve skladbě jídelníčku i v tom jak často a kdy jíme podléháme naučeným stereotypům. Například vzorec snídaně, oběd, večeře nemusí vyhovovat každému. Někdo se cítí lépe když jí méně, ale vícekrát za den, jinému vyhovuje větší porce jednou denně, nebo přerušovaný půst. Obecně je dobré vycházet z přirozených biorytmů těla a aktuálního stylu života. Potřeby každého jedince se během života mění, proto je užitečné naučit se průběžně přizpůsobovat způsob jakým se stravujeme a složení jídelníčku našemu věku, individuální konstituci, momentálnímu fyzickému a mentálnímu vytížení, zdravotnímu stavu, počasí i ročnímu období.
