Slunce je pro Zemi zdrojem světla, tepla a energie. Po tisíciletí bylo člověkem uctíváno jako jedno z nejvyšších božstev, představovalo archetyp Vědomí a symbol Vyššího Já. Symbolika a mystika s ním spojená ale začala postupně upadat v zapomnění a ustupovat racionálnímu vnímání světa, převážně skrze vědecky podložená fakta. Dnes se na Slunce díváme častěji pohledem levé mozkové hemisféry, jako na Zemi nejbližší hvězdu průměrné velikosti, která září díky termonukleárním reakcím a je středem naší sluneční soustavy, jejíž tělesa ovlivňuje zářením, gravitačně, magnetickým polem a slunečním větrem. Atmosféru slunce dělíme podle fyzikálních vlastností na 3 základní vrstvy a víme, že zdrojem sluneční energie je jaderná syntéza probíhající v jádru Slunce, kde se každou sekundu 700 milionů tun vodíku sloučí a přemění na helium.
Dříve bylo Slunce vnímáno spíše pohledem pravé mozkové hemisféry, jako symbol znovuzrození, očištění a zrání člověka skrze sebepoznání. Bylo považováno za zdroj tvořivé síly a energie, která se projevuje zdravým sebevědomím, sebedůvěrou a samostatností. Zdroj vitality, radosti ze života, důvěry, lásky, vřelosti a světlých stránek života. Svítání bylo okamžikem zrození světla vystupujícího z hlubin temnoty noci, kdy záře slunečních paprsků vyzývá člověka k probuzení, přemožení jeho vnitřní temnoty a prosvětlení temných stránek.
Každopádně co se nemění je fakt, že být v kontaktu se sluneční energií je pro člověka důležité. Slunce čistí, bělí, dezinfikuje, léčí a z určitého úhlu pohledu se dá říct, že nás vyživuje. Sluneční paprsky mají blahodárný vliv na tělo i duši a ne nadarmo se říká, „Kam nemůže slunce, chodí lékař.“ Pomáhají léčit kožní problémy, zásobují tělo teplem, energií a vitaminem D, který se působením ultrafialového záření tvoří ve spodních vrstvách pokožky, podporují tvorbu serotoninu (hormonu štěstí), ničí bakterie, mají protizánětlivé účinky … zkrátka pro zdraví organismu je sluneční energie nezbytná.
Pokud uvažujeme o slunečním záření jako o léčivé síle vztahuje se na něj Paracelsovo – „Jed od léku odlišuje pouze množství.“ Což podporuje teorii, že rozumné dávky slunečního záření působí jako prevence proti nádorovým onemocněním a naopak přemíra opalování, především v hodinách okolo poledne, může způsobovat rakovinu kůže. Obecně je dobré vyhnout se přímému slunci mezi 11,00 a 15,00 hodinou a v tomto čase se zdržovat pokud možno v chládku. Potom se můžeme snadno, přinejmenším v našem podnebném pásmu, téměř obejít bez ochranných krémů nebo olejů, čímž prospějeme sobě i životnímu prostředí.
Sluneční energii nepřijímáme pouze kůží, ale i ústy, nosem a očima. Polykáme ji spolu se sladkými plody všeho co se urodilo pod širým nebem a vdechujeme s každým nádechem čerstvého vzduchu. Očím slunce prospívá pokud si někdy dopřejeme krátký pohled do vycházejícího, nebo zapadajícího slunce, nejlépe skrz koruny stromů. Přímý pohled, obzvášť do poledního slunce může naopak až vážně poškodit zrak. Sluneční brýle jsou spíš módní záležitostí minulého století, ale za určitých okolností mohou být příjemným nebo nutným doplňkem. Tradiční ochranou hlavy před slunečními paprsky bývaly a stále jsou klobouky se širokou krempou, které jsou praktickou a zároveň i nadčasovou záležitostí.
Energetický systém těla čerpá sluneční energii 3. solární, Manipura čakrou, naším vnitřním sluncem. Podobně jako je slunce centrem naší sluneční soustavy je 3. čakra centrem naší síly a energie. Její smyslovou funkcí je zrak, což ji spojuje se symbolikou slunce coby vševidoucím okem Stvořitele. Myšlenky jsou součástí našeho vnitřního světa a skrze oči (optický systém) je promítáme na plátno reality světa vnějšího. Pokud je podpoří ještě silné emoce, jejichž centrem je právě oblast 3. solární čakry, znásobí se jejich energie a tvořivá síla. Na všem čím spočineme zrakem zanecháme určitý otisk.