Cukry jsou pro každou buňku těla nejvýznamnějším zdrojem energie. Tělo si je dokáže samo syntetizovat (např. z aminokyselin nebo glycerolu). Sacharidy jsou základní složkou všech živých organismů a také nejrozsáhlejší skupinou organických látek na Zemi (rostliny obsahují v sušině 85 – 90 % sacharidů). Podle složení se dělí na: monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy
Monosacharidy
Monosacharidy tvoří jedna jednotka cukru, obsahující nejméně 3 a nejvíce 9 atomů uhlíku. Nelze je štěpit dál na jednodušší cukry. Patří mezi ně glukóza (hroznový cukr), která je pro buňky rychlým zdrojem energie a výchozí látkou pro syntézu glykogenu i jiných metabolitů a fruktóza (ovocný cukr).
Oligosacharidy
Oligosacharidy jsou složené z 2 – 10 monosacharidových jednotek. V přírodě se nejvíce vyskytují disacharidy a trisacharidy. Mezi nejznámější disacharidy patří sacharóza (řepný a třtinový cukr), vyskytující se ve všech rostlinných plodech a šťávách, laktóza (mléčný cukr) obsažená v mateřském mléce savců a maltóza (sladový cukr), která je produktem trávení škrobu a vzniká přirozeně při klíčení ječmene. Monosacharidy a disacharidy jsou zdrojem energie zejména pro buňky mozku a erytrocyty.
Jednoduché cukry se snadno vstřebávají do krve a jsou pro tělo rychlým zdrojem energie. Nevýhodou je, že se po jejím vyčerpání cítíme hladoví a unavení. Celkově je dobré to s přísunem jednoduchých cukrů moc nepřehánět a konzumovat je v co nejvíce přírodní formě. Cukry přirozeně obsažené v ovoci a zelenině jsou zdravější než ty přidané do vyráběných potravin. Přemíra jejich konzumace neovlivní nepříznivě pouze naši váhu (přebytky si tělo ukládá jako tuky), ale i trávení, schopnost koncentrace nebo náladu.
Polysacharidy
Polysacharidy (glykany, cukry složené), jsou v přírodě nejrozšířenější. Mezi nejvýznamnější patří škrob, glykogen a celulóza. Jejich chemické složení je složitější (jsou tvořeny více než 10 monosacharidovými jednotkami ), tělo je zpracovává déle, dodávají mu energii pozvolna a dlouhodobě. Podle biologické funkce se dělí na zásobní (např. glykogen – zásobní polysacharid živočichů, škrob – zásobní polysacharid rostlin) a stavební (např. celulóza – stavební polysacharid rostlin nebo chitin – stavební polysacharid bezobratlých). Polysacharidy najdeme např. v obilovinách, luštěninách, bramborách nebo zelenině.
Vláknina
Vlákninu tvoří skupina polysacharidů, rostlinného původu, které jsou pro člověka nestravitelné. Podle účinku se dělí na rozpustnou a nerozpustnou. Rozpustná vláknina na sebe váže vodu, čímž zvyšuje objem přijaté potravy a vytváří z ní gelovitou hmotu, která prochází střevním traktem pomaleji. Prodlužuje tak pocit nasycení, reguluje vstřebávání cukrů a tuků do krve, je živinou pro střevní mikroflóru a působí jako prebiotikum. Nerozpustná vláknina projde tělem téměř nezměněná, působí příznivě hlavně v tlustém střevě, kde zvětšením objemu stolice snižuje koncentraci toxických látek a urychluje i usnadňuje vyprazdňování. Zdrojem vlákniny jsou např. luštěniny, obiloviny (celozrnné), lněná semínka, ořechy, ovoce, zelenina, brambory nebo psyllium.
Glykogen
Zásobní formou cukru v těle je glykogen (polysacharid), tvořený v játrech syntézou molekul glukózy. Ukládá se v játrech a svalech. Většina je ho uložena ve svalech, kde sloužící jako zdroj energie pro práci svalů. Jaterní zásoby tělo využívá k regulaci hladiny glukózy v krvi. V případě jejího poklesu játra štěpí glykogen zpět na glukózu a doplňují ji do krve.
Cukry jsou pro tělo důležité. Problémy způsobuje jejich nadužívání a také forma v jaké jsou v posledních desetiletích konzumovány. Rafinované cukry jsou ochuzeny o většinu vlákniny, vitaminů i minerálních látek. Nerafinované jsou výživově hodnotnější, pro tělo přirozenější a jejich trávení probíhá pomaleji. Skryté cukry najdeme i v mnoha potravinách, ve kterých bychom je nehledali. Proto je dobré věnovat pozornost složení výrobků, které kupujeme, především v případě polotovarů a vědět pod jakými názvy se skrývají.