Jeden starý indický příběh vypráví o tibetském mudrci, který byl uctívaný pro svoji schopnost žít v radosti, míru a harmonii se sebou samým i celým světem. Když se ho lidé ptali, jak to dělá a v čem tkví tajemství šťastného (zdravého) života, usmál se a řekl:
„Vy když jdete, už stojíte. Když stojíte, už si chcete sednout. Když sedíte, už myslíte na jídlo
a když jíte, představujete si spánek. Žijete o překot a tolik vás rozptyluje, co všechno ještě musíte,
že si ani neuvědomujete, co zrovna děláte. Jenže právě to je důležité. Když jdu, tak jdu. Když stojím,
tak stojím. Když sedím, tak sedím. Když jím, tak jím a když spím, tak spím.“
Na první pohled jednoduché a prosté, což v praxi většinou znamená složité, těžké a komplikované. Pokud si začneme všímat našich myšlenek, při vykonávání určité činnosti často zjistíme, že zatím co jíme, vaříme, myjeme nádobí, jdeme nebo telefonujeme, bloudí naše mysl v krajinách minulosti nebo budoucnosti. Žít pouze přítomným okamžikem je umění, které přirozeně ovládají malé děti. V dospělosti je to těžší, ale v zásadě stejné, jako se vším ostatním. Nezbývá než to neustále zkoušet. Jíst tady a teď znamená na chvíli se zastavit, obrátit pozornost dovnitř k našim pocitům a myšlenkám, soustředit se na každé sousto a jenom jíst. Podobně jako malé děti, pro které není zpočátku jídlo pouze prostředek k uspokojení hladu, ale také zdroj informací.
Jak učí mistři, každá vědomá činnost může být cestou k porozumění řeči světa, kterou k nám promlouvá i naše tělo. Začneme-li mu naslouchat, lépe porozumíme jeho signálům, snadno rozlišíme mezi tím co nám prospívá, nebo naopak škodí a nejenom jídlo se promění v radost. Náš vztah k jídlu, způsob jakým o jídle přemýšlíme, složení našeho jídelníčku nebo jak jíme o nás hodně vypovídá. Jíst vědomě může přinést i lepší poznání sebe sama.